Poslední díl seriálu představí Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová), která tvořila v Praze a Paříži. Je významnou představitelkou evropského surrealismu, který zdůrazňuje osvobození mysli, zachycení podvědomí, vzpomínek, představ a snů. Esenci krásného slunného dne v sobě nese obraz Léto, kde neznámé, pouze tušené tvary volně plují beztížným prostorem. Naproti tomu obraz Úděs velmi realisticky znázorňuje iracionální hrůzu. Ve výjevu rezonuje napětí, úzkost a nebezpečí, což předznamenává strach z blížící se druhé světové války.
V roce 1925 odchází Toyen společně se svým uměleckým partnerem Jindřichem Štyrským do Paříže. Zde vyhlašují vlastní umělecký směr - artificialismus. Ten bychom mohli charakterizovat, že je na pomezí mezi surrealismem a abstrakcí. Umělci se snaží zachytit vzpomínání na vzpomínky - zachytit představy vázané k reálné skutečnosti, nebo jen vysněné - a hlavně esenci, která po nich zbyla. Vznikají tak nové světy - neznámé a nepovědomé krajiny. Ty v divákovi vyvolávají asociace a podněcují fantazii. Na počátku 30. let se v Toyenině tvorbě začínají objevovat ideje surrealismu.
Toyen, Léto
1931
výška 73 cm x šířka 100 cm
olej na plátně
Obraz Léto z roku 1931 v sobě nese koncept krajiny vycházející z artificialismu. V levé části obrazu převažují okrové barvy. Je zde neznámý objekt připomínající minerál. Potom kulaté tvary - možná to jsou oči, které se na nás dívají. Potom štěrbina a napravo, v modré části, další neznámé objekty. Jsou to snad lastury, nebo skály...
Je už na divákovi a jeho fantazii, jak si tyto tvary vyloží. Na obraze jsou znázorněny shluky tušených a neznámých tvarů volně plujících beztížným prostorem. Možná se jedná o vzpomínku na moře a sluncem zalitý písek. Co můžeme říct ale s určitostí je, že tento obraz působí velmi pozitivně a vyvolává v nás konotaci krásného letního dne.
Toyen, Úděs
1937
výška 77 cm x šířka 74 cm
olej na plátně
Obraz Úděs z roku 1937 realisticky znázorňuje iracionální. Autorka dává svým vnitřním pocitům konkrétní tvar. Scéně dominuje tento neznámý objekt. Není to ani věc, ani bytost - je to jakýsi fantom. Velmi nás znepokojuje jeho konkrétní tvar a přitom neidentifikovatelnost. Na konci jakési tyče je krvácející objekt pokrytý peřím, který vytváří stín. Pozadí je pojato abstraktně a dává tušit strukturu dřeva, což evokuje dojem vysoké ohrady.
Na ni jsou zavěšeny ruce, snad dětské, v počtu dva a půl páru. Obraz je zakončen úzkým pruhem modré oblohy. Ve výjevu rezonuje napětí, v němž se znepokojivě prolínají pocity voyerství, krutosti a slasti. Úzkost a nebezpečí jsou typická témata pro tvorbu Toyen druhé poloviny 30. let. Autorka tak reagovala na strach z blížící se druhé světové války. Válku Toyen prožila v Praze, kde ve svém malém bytě ukrývala básníka a spisovatele židovského původu Jindřicha Heislera. Pokud by toto bylo odhaleno, pro oba by to znamenalo okamžitou smrt. Po válce se Toyen rozhodla odcestovat do Paříže, kde prožila zbytek svého života.
Více o projektu
