Osmý díl představuje českého umělce Alfonse Muchu, který se v Paříži proslavil návrhem plakátu divadelní hry Gismonda, v níž hlavní roli ztvárnila populární herečka Sarah Bernhardt. Ve sbírkách NGP se nachází přípravná studie pro toto dílo, které se vyznačuje neobvyklým protažením figury a užitím řady inovativních prvků. Mucha je též autorem monumentálního cyklu Slovanská epopej.
Alfons Mucha, Gismonda
1894
výška 198 cm x šířka 67 cm
tempera na plátně
Alfons Mucha, který žil mezi léty 1860 až 1939, byl český malíř, grafik a ilustrátor období secese. Proslavil se v Paříži a také žil ve Spojených státech. Jeho kariéra však vůbec nebyla přímočará. V osmnácti letech se hlásil na Akademii výtvarných umění do Prahy, kam nebyl přijat. Následně odešel do Vídně, kde se začal živit jako malíř divadelních kulis a opon. K mladému umělci se vrací štěstí, když potkává hraběte Khuen-Belasiho. Ten se rozhodl být jeho podporovatelem a mecenášem. Posílá Muchu do Mnichova, aby studoval figurální malbu. Po dvou letech ho dále podporuje na studiích v Paříži. Paříž tehdy byla pulsující metropole. Začala se stavět Eiffelova věž a vznikalo zde mnoho nových uměleckých směrů.
Alfons Mucha se přátelil s řadou umělců. Mezi nimi byl třeba Paul Gauguin, se kterým nějakou dobu sdílel ateliér. Průlom v jeho kariéře nastal o Vánocích v roce 1894. Mucha se nacházel u svého vydavatele, když mu zavolala slavná francouzská herečka Sarah Bernhardt. Ta potřebovala nový plakát pro svoji velmi úspěšnou hru Gismonda. Mucha zakázku přijal, přestože na její zpracování bylo pouhých několik dnů. Prvního ledna byla plakáty s krásnou herečkou oblepena celá Paříž a Mucha se rázem stal senzací.
Na obrázku vidíte studii k onomu jedinečnému plakátu. Mucha zde použil řadu inovativních prvků - jako například neobvyklé protažení ženské figury, čímž se mu podařilo zachytit dramatičnost hrdinky i graciéznost slavné herečky. Ženská postava je oděná do orientálního byzantského šatu a v ruce drží palmovou ratolest. To proto, že se děj hry odehrává v období velikonočních svátků. V horní části je uveden titul hry - Gismonda. V oblouku, ve finální verzi plakátu, pak bylo napsáno Sarah Bernhardt. Tento oblouk nám může evokovat svatozář a ještě víc naši pozornost strhává ke tváři slavné herečky. U jejích nohou pak bylo napsáno Théâtre de la Renaissance - místo, kde se kde se ono představení odehrávalo.
Sarah Bernhardt byla z výsledku spolupráce natolik nadšená, že s Muchou uzavřela smlouvu na dalších šest let. Vytvořil pro ni tak další plakáty, ale i kostýmy a scény inscenací. Od roku 1904 Mucha pobýval střídavě v Evropě a Americe - například v New Yorku nebo Chicagu, kde vyučoval.
Mucha byl patriot a toužil vytvořit cyklus maleb, které by shrnovaly dějiny slovanských národů. K tomuto ambicióznímu počinu však potřeboval sponzora. Toho našel právě v Americe v zámožném podnikateli Charlesi Craneovi. Alfons Mucha se tedy odebral zpět do Čech a následujících osmnáct let pracoval na cyklu Slovanská epopej. Jedná se o dvacet monumentálních maleb, některé přesahující dokonce rozměry 8 × 6 metrů. Když toto dílo konečně dokončil v roce 1928, slavnostně ho předal společně se svým mecenášem Charlesem Cranem městu Praze jako dar českému národu.
Alfons Mucha považoval Slovanskou epopej za své životní dílo. V roce 2017 to bylo vůbec poprvé, kdy tento celý cyklus vycestoval do zahraničí a to konkrétně do Japonska. V National Art Center Tokyo ji za pouhé tři měsíce vidělo neuvěřitelných 657.000 lidí, a výstava se tak stala jednou z nejnavštěvovanějších na světě.
Více o projektu
