Přijímání japonských vlivů do evropské kultury od druhé poloviny 19. století se označuje termínem japonismus. Mezi umělce fascinované Japonskem patřil i Emil Orlik, narozený v Praze, kterého představí 9. díl seriálu. Působil též ve Vídni, Mnichově, Berlíně a během svého prvního pobytu v Japonsku (1900–1901) se učil technice dřevořezu. Obraz Model, který namaloval po návratu do Evropy, v sobě nese řadu odkazů na pobyt v exotické vzdálené zemi – kimono, paraván a masky pro japonské divadlo nó.
Zájem o Japonsko by ještě posílen díky světové výstavě v Paříži v roce 1867. Do Evropy se začaly dostávat japonské dřevořezy, které vzbudily velký zájem u tehdejších umělců. Japonské umění Evropany oslnilo svou noblesou, která v sobě spojovala pohled na pozorovanou realitu s rafinovanou stylizací. Napodobovány byly ladné, ale pevné kontury, tvarující linie a jasná, plošně pojatá barevnost. Mezi autory inspirovanými japonským uměním patřil například Vincent van Gogh, Monet, Manet, Gauguin anebo Whistler. Japonismus rezonoval i mezi českými tvůrci. Za všechny jmenujme alespoň Alfonse Muchu anebo Emila Orlika, který je autorem tohoto obrazu.
Emil Orlik, Model a japonismus
1904
výška 195 cm x šířka 92 cm
olej na plátně
Emil Orlik žil mezi léty 1870 až 1932. Narodil se v Praze a umělecky byl spjat s prostředím Vídně, kde byl členem Vídeňské secese, stejně jako Gustav Klimt, dále Mnichova, Berlína a samozřejmě také Prahy. Emil Orlik procestoval velkou část Evropy, kde si uvědomil, nakolik japonský dřevořez ovlivňuje tehdejší umění. Rozhodl se proto tuto techniku naučit se přímo od tamních mistrů. V roce 1900 odcestoval z Janova přes Hong Kong až do Japonska. Tam strávil téměř rok a procestoval velkou část země. Orlika fascinoval každodenní život v exotické zemi. Japonské ženy a jejich chůze a držení těla, které se Evropanovi mohly jevit jako stylizované. Orlik se dále zajímal o tradiční formy divadla nó a kabuki.
Po návratu z Japonska Orlik namaloval toto rozměrné dílo s názvem Model z roku 1904. Formátově odkazuje na závěsný svitek kakemono. V díle se snoubí evropská konvence, to znamená znázornění ženského aktu v umělcově ateliéru, na druhou stranu zde vidíme řadu odkazů na Japonsko. Paraván, kimono, rohož tatami a samozřejmě tyto zavěšené masky z divadla nó. Světlejší maska Ko-omote představuje dívku, pannu, panenskou čistotu. Pod ní visí znázornění démona O-Bešimi, který představuje ochránce před zlými silami. Modelka si cudně zakrývá svou tvář, zatímco Ko-omote na ni shlíží. O-Bešimi hledí přímo na diváka a svým výrazem znázorňuje sílu. V maskách zavěšených na zdi autor odkazuje na dualitu lidských pohlaví. Případně bychom to mohli též interpretovat jako dva póly v jedné a téže lidské bytosti.
Emil Orlik byl v Evropě propagátorem Japonska. Sám vlastnil rozsáhlou sbírku japonských dřevořezů, kterou vystavoval, a na toto téma často přednášel. Za svého života podnikl druhou cestu na Dálný východ. Projel Egyptem, Súdánem, přes Čínu a Koreu, až znovu do Japonska.
Více o projektu
